close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don't Dream Your Life, Live Your Dream!
Everything ever ends, but every end is the beginning of something new!

4. kapitola

18. února 2011 v 14:39 | Anulinka72 |  Osudová seznamka
Tak, další kapitolka je tu. Čím to? Jsem zase nemocná. xD Užijte si ji.


Když jsem se ráno probudil, už se schylovalo k obědu. Byla sobota, to znamenalo den bez učení a výlet do Prasinek. Snídani jsem propásl, takže jsem se šel opláchnout, vzal jsem si pohodlné oblečení, ne ten hábit, kterej kouše tak, že z toho má půlka lidí ve škole vyrážku. Vážně, ošklivý pohled. Přibalil jsem si pár galeonů a vyrazil hledat Rona s Hermionou.
Jak jsem později zjistil, nebylo tak těžké je najít. Schovávali se za prvním koutem, kolem kterýho jsem prošel a cicmali se. Koho by to bylo napadlo, že?
Usoudil jsem, že do Prasinek půjdem až po obědě, to znamenalo vrátit se zpátky do ložnice, odložit galeony do šuplíku a jít se projít. Pomalu, opravdu pomalu jsem scházel po schodech. Nechtěl jsem spadnout, když máme zítra zápas se Zmijolezem. Pomfritka je sice velmi dobrá léčitelka, ale mít zrovna teď oslabenou některou část těla je fakt nepřípustné. Samozřejmě, jen co jsem si to pomyslel, už jsem letěl dolů. Kdybych nebyl už skoro v přízemí, letěl bych hodně, hoodně dlouho. Když jsem se konečně zastavil, sedl jsem si a začal kontrolovat, jestli mě někdo neviděl. Nikdo mě vidět nemohl, nikdo tu nebyl. Kromě snad prváku a druháků byli všichni v Prasinkách. Jen zpoza rohu na mě koukali Crabb s Goylem a strašně se mi hýkavým smíchem smáli. Hned mi bylo jasný, čí to byla práce. Zkontroloval jsem, jestli jsem v pořádku a naštěstí jsem byl maximálně odřenej. Zvedl jsem se a zbytek schodů jsem pro jistotu rychle seběhl, aby neměli čas mi znovu něco províst. Vstupní síň taky prázdná, až na jednoho člověka, který stál u Velké desky. Pravděpodobně jsem ho neznal, tak jsem popošel blíž a najednou mi to došlo. Co, proboha, dělá Malfoy u Velké tabule? Vzpoměl jsem si na včerejší rozhovor se Snapem a to mě tak dostalo, že sem na Malfoye promluvil:
,,Co ty tady?'' V tu ránu se tak rychle otočil, že vypadal, jako kdyby ho přistihli při činu. Sjel mě takovým pohledem, že kdybych nevěděl, že je to jen Malfoy, vážně bych se lekl. Pravděpodobně čekal, co ze mě vyleze, tak jsem pokračoval:
,,Hledáš lásku jo?'' uchechtl jsem se. ,,Hledáš někoho, kdo by ti držel palce zítra při zápase?''
Přemejšlel jsem, jestli to mám nechat plavat nebo ho prudit dál. V tom okamžiku Malfoy vytáhl hůlku, rozeběhl se ke mě a než jsem stihl něco udělat, už jsem měl jeho hůlku pod krkem. V té chvíli jsem opravdu začal mít strach. Začali se mi potit záda nervozitou, soustředil jsem se na každý pohyb jeho těla, abych popřípadě věděl, jak zareagovat.
,,To sis podělal, Pottere!'' ozvalo se tak nenávistně z Malfoyových úst. ,,Nikdy, NIKDY se už do mě nenavážej, je ti to jasný?''
Hlas se mu tak neuvěřitelně klepal, že jsem nedokázal rozeznat, jestli je to zlobou a nebo tím, jestli není Malfoyovi do breku. 'Ale Malfoyové přeci nikdy nepláčou, ne? Ale, že bych ho fakt tak vytočil?' Během mého důmání nad jeho pocity, ode mě najednou ustoupil, schoval hůlku, naposledy se na mě zlostně podíval a odešel. Nechápal jsem ho. Vážně mi nic neudělal? Normálně by mě aspoň nějak urazil, či tak nějak. Velmi rychle jsem to ale přešel a přiblížil jsem se blíž k Velké tabuli. Už rychleji jsem našel inzerátek, o který jsem jevil zájem a poklepl jsem na něj hůlkou. Silně jsem pochyboval, že by mi bylo odepsáno tak rychle, ale tak aspoň jsem to zkusil. Ještě pořád jsem byl trochu vykolejený z Malfoyova chování, takže jsem si ani nestačil uvědomit, že se papíreček rozsvítil zeleně, když zrovna k Velké tabuli přikráčel Neville. Nechápu, jak to, že si mě nevšiml, ale začal hledat nějaký papírek. Když ho našel a poklepal na něj, rozzářil se zeleně. Neville, jako by to už čekal, odepsal a odkráčel do Velké síně na oběd. Byl jsem zvědavý, komu odepisoval, tak jsem se šel nenápadně kouknout, jakýže papírek to studoval. Inzerát zněl:

Jsem v duši nepochopený člověk, který nemá moc rád velkou společnost. Bohužel nemám ani tu malou. P. S. Nediskriminuji žádné koleje, i když já jsem ze Zmijozelské.

Neville odepisoval někomu ze Zmijozelu?? Tak na to se podíváme. Dnešní den vážně začíná divně.
Počkal jsem na Rona a Hermionu a šli jsme společně na oběd. Z té mé procházky nakonec nic nebylo, jak mi tak došlo, když jsem jedl. Ani jsem nevnímal, co jím, pořád mi vrtal hlavou Malfoy a Neville. I když Malfoy asi víc. Přeci jen, takhle se nikdy nechoval.
,,...Harry, Harry! Posloucháš nás?'' V tom jsem zbystřil.
,,Jee, promiň Hermi. Co jsi říkala?'' zmateně jsem se jí zeptal.
,,Že jestli si dojedl, tak můžeme jít.''
,,A kam??'' řekl jsem jí ještě zmateněji.
,,Do Prasinek přeci! No tak Harry, vzpamatuj se konečně!'' a začali se mi oba smát. Přidal jsem se k nim, vstali jsme, ale v tom jsem si uvědomil, že nemám žádné galeony.
,,Hele lidi, já jsem si nechal galeony nahoře v ložnici. Jdete se mnou nebo tu na mě počkáte?''
Výraz v jejich obličejích mi naznačil, že tam budu muset jít sám.,,Dobře, za pár minut jsem zpátky.''
Běžel jsem po schodech po dvou, šťasten, že jsem se ještě nezadýchal. Když jsem byl u 4 patra, cítil jsem, jak se kolem mě mihl nějaký vánek. Napůl v bezvědomí jsem klopýtl a přepadl přes zábradlí. V tu chvíli jsem už o sobě nevěděl.

Když jsem procitl, ležel jsem v nějaké posteli. Moje to nebyla, tahle měla jiný polštář. Druhá věc, kterou jsem cítil, byla bolest hlavy, ruky a nohou. Otevřel jsem oči a viděl jsem rozmazaně. Chtěl jsem si nandat brýle, ale bolest mi to nedovolovala. Slyšel jsem nějaké zvuky, otočil jsem hlavu a spatřil jsem Rona a Hermionu, jak sedí vedle mě. Hermiona byla opřená o Rona, její vzlyky už pomalu ustupovaly. Ron, překvapen tím, že jsem se probral, mi podal brýle. Zeptal jsem se jich:
,,Co se stalo? Kolik je hodin? Stíhám zápas??''
Hermiona okamžitě zareagovala. ,,Harry, klid. Spadl si ze schodů. Nevím, jak se ti to povedlo, ale letěl si asi ze čtvrtého patra.''
,,Jo,'' přidal se Ron, ,,kdyby Hermiona nezareagovala a nespomalila tvůj pád, asi by to nezůstalo jen u zlomenin.''
,,Moc si toho nepamatuju. Vím, že jsem běžel nahoru po dvou, pak jsem cítil nějaký vánek a pak už nevim.'' objasnil jsem jim to.
,,Je zhruba kolem 8 večer.'' mlela dál Hermiona. ,,Pomfritka nás brzo vyžene. Ale pochybuju, že zítra budeš moct hrát. Opravdu se divím, že ses probral tak brzo. Máš slabej otřes mozku, víš? Ale aspoň tu nebudeš sám. Vedle leží Neville. Vypil v Prasinkách moc máslového ležáku a pak si připadal jako mistr světa v bojových uměních. Zkusil to na Crabbeho a tak trochu se mu to nepovedlo.''
Otočil jsem hlavu na druhou stranu a viděl Nevilla, jak ležel a něco si pro sebe mumlal.
,,Pořád ještě je opilý.'' chichotal se Ron, očividně šťastný, že nebyl sám, komu se něco podobného stalo.
V tom přiběhla Pomfritka. ,,Proč jste mě nezavolali, když se probudil?''
Donesla si spoustu lektvarů a já jsem se vyděsil při představě, že to budu muset všechno pít. Rona s Hermionou okamžitě vyhnala, že mi sotva stačili říct 'Ahoj' a už se dala do léčení. Ulevilo se mi. Nemusel jsem pít všechno. Bohužel, jedním roztokem mi namazala všechna poraněná místa. Víc než z toho pití mi bylo špatně z toho, jak ten roztok páchl. Po chvíli odešla a já jsem si z nenadání uvědomil, že budu mít úžasnou příležitost se Nevilla zeptat, komu že to vlastně píše. Ale to až o sobě bude trochu víc vědět.


< 3. kapitola | 5. kapitola >
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 18. února 2011 v 19:27 | Reagovat

Já bych se Nevilla ptala už v jeho aktuálním stavu, to by toho vykecal víc. :-D Teda jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.. Harry se snad k tabuli dostane co nejdřív. :-P Skvělá kapitola.

2 bacil bacil | 18. února 2011 v 19:51 | Reagovat

Teda super povídka. Zaujala mně takže si mě připiš jak dalšího nedočkavého čtenáře. Moc se těším na další pokračování :-D

3 lady corten lady corten | Web | 18. února 2011 v 20:08 | Reagovat

pěkný díl :-)

4 May Darrellová May Darrellová | Web | 19. února 2011 v 21:10 | Reagovat

No wow! To je dokonalá povídka. Skvělý děj, dokonale napsaná. Už se těším na pokračování ;)

5 MIREK MIREK | E-mail | 20. února 2011 v 15:20 | Reagovat

:-P  :-P
..............................
těším se na další.......
dobře se to rozbíhá
.........................
:-P

6 zoey zoey | 24. února 2011 v 18:28 | Reagovat

som skoro spadla zo stolicky, ked som tu dnes dosla a co nevidim?? novy diel :-) super super. verim, ze dalsi diel pribudne cobydup :-)
p.s.: skore uzdravenie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama