close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don't Dream Your Life, Live Your Dream!
Everything ever ends, but every end is the beginning of something new!

3. kapitola

30. listopadu 2010 v 11:59 | Anulinka72 |  Osudová seznamka
Tak, další kapitola je na světě. Věnuji ji všem, kteří čekají a čekají a čekají na to, kdy zas onemocním, abych mohla napsat další kapitolu xD. Je to skoro o ničem, ale je tam pár prvků, které se budou hodit dál. Příjemné čtení a za chyby se omlouvám.


Den se opravdu coural. Než jsem se dočkal oběda, trvalo to celou věčnost. Po obědě jsem měl volno, a tak jsem se s Hermionou a Ronem rozhodli, že zajdeme k Hagridovi. Ten znovu zapojil svoje kuchařské umění. Jelikož Ron měl zase hlad, ochutnal Hagridovy oblíbené griliášové hrudky. Nakonec jsme skončili na ošetřovně, protože Ron bez jednoho zubu vypadal fakt komicky. Hagrid šel s námi a donekonečna se mu omlouval a slíbil mu, že už nikdy tyhle hrudky neudělá. (To jsem mu vážně nevěřil.)
Konečně jsem se dočkal večeře. Ještě než jsem stihl dojíst, už jsem se zvedal a šel si zaběhat. Běžel jsem kolem Hagridova srubu, kolem zapovězeného lesa až k vrbě mlátičce. Pak jsem to celej unavenej vzdal a pomalým krokem došel zpátky. 'Jsem na tom hůř než jsem si myslel. Asi zverbuju Rona. Po důkladném promyšlení té představy, jak bych běžel, za mnou by se plazil Ron, nadávajíc, že to nemá zapotřebí, mě ujistilo, že takhle to nepude. Tak ne. Pochybuju, že takovej lenoch jako on by si šel se mnou běhat.'
Prošel jsem vstupní branou a narazil na velkou tabuli. Cvaklo mi, že něco čekám. Okamžitě jsem byl u ní a hledal konkrétní inzerát, který byl dole v rohu. Namířil jsem na něj hůlkou a natěšenej, jako malej kluk, jsem na něj poklepal. Inzerát se rozzářil červeným světlem. Jak to Brumbál říkal? Zelené - odpověď, červené - nic. Projela mnou vlna zklamání. Neodepsal. Smutně a se zkaženou náladou jsem vyšplhal do 7. patra. Netěšilo mě ani to, že jsem dnes udělal něco pro svoje zdraví. Nevědomky jsem řekl heslo, vyšel schody, plácl s sebou do postele a usnul.
Září se překulilo v říjen a začalo se ochlazovat. Už dávno jsem přestal doufat, že přijde nějaká odpověď. Po pár dnech silného očekávání a aktivního nočního chození za velkou tabulí, jsem to vzdal. Očividně ten nebo ta neměli zájem se kamarádit. Začínal jsem být ale ve stresu. Za chvíli tu budou Vánoce a já nemám koupenej ani jeden dárek. Musím zajít do Prasinek a nenápadně se Hermiony a Rona zeptat, co by tak asi chtěli, protože moje fantazie je bohužel v tomhle směru vážně slabá.
Taky moje kondička se zlepšila. Už dokážu běžet víc jak kilometr a nezadejchám se. Schody vyběhnu po dvou (ze sklepení až po Nebelvírskou věž) a nic mě u toho nebolí. Za jeden měsíc se takhle zlepšit… Jsem fakt Machr s velkým M!
Začali tréninky na famfrpál. Učinili mě kapitánem družstva. Tenhle post se mi vážně líbí nejen proto, že sem kapitán a díky tomu mám nádhernej blankytně modrej šátek na ruce. Taky proto, že se konečně můžu normálně vyjádřit a nikdo mě za to neseřve (a že se to za Olivera stávalo dost často). Za chvíli přijde první zápas se Zmijozelem, takže musíme začít pilně trénovat. Nenechám Malfoye, aby se mi pak do konce školního roku posmíval. Dost na tom, že to dělá průměrně 2x do týdne. Ale prohru, tu bych měl naservírovanou na stole několikrát denně. Taky musím upozornit hráče, aby se měli na pozoru. Zmijozeláci se budou snažit udělat nám vysoké újmy na zdraví. Když nad tím tak přemýšlím, možná by jim to i trochu mohli vrátit. Jsem já to ale zákeřnej.
Jednou jsem šel večer z tréninku. Vzal jsem to přes vstupní síň, měl jsem totiž hlad, tak jsem se chtěl stavit u skřítků. Přesto jsem měl i jinej pocit, kterej mě tam lákal. Vstoupil jsem a do oka mě začla bít ta tabule. Museli ji jednou tolikrát zvětšit, protože jak říkal Brumbál, opravdu tady nebylo moc párů. Ne, že bych to neměl s Ginny na dobré cestě, ale něco mi tam pořád chybělo. Trklo mi, že bych se jen tak pro zajímavost mohl podívat, jestli náhodou někdo neodepsal. Došel jsem k ní a začal hledat. Bylo to daleko těžší, nechápu, jak se v tom může někdo vyznat. Nakonec jsem ten malinkatej papírek našel pod kupou jiných inzerátů a tak dále. Poklepal jsem na něj hůlkou a žaludek se mi převrátil naruby. Zelená! Přiblížil jsem se pohledem k tomu kusu pergamenu a začetl se:

Vážně si seš jistej, že se chceš bavit právě se mnou? Neřeknu ti kdo jsem, ale na sto procent mě nemáš v lásce. Asi jako nikdo odtud. Tak co? Vzdáváš to?

To si ze mě snad dělá legraci?? Já se tady měsíc morduju a on mě takhle podcení. Jasně, že se nevzdám! Jsem přece Há Pé! Ten, kterej má zachráncovskej komplex. Tě v tom přeci nemůžu nechat. Odepsal jsem:

Nejsem si jistej ničím. Jediný co vím je, že seš dost zajímavá osobnost, kterou očividně neznám. A že tě nenávidím? Nemůžeš bejt horší než Ty-víš-kdo, takže s tím se vyrovnám. Já se nikdy nevzdávám. ;-)

A odeslal jsem to. Původně jsem tam chtěl napsat, že nikdo není horší než Malfoy. Ale co když ho třeba uctívá? (fuj) Nechci si to s nikým rozházet.

"Ale! Pan Potter! Copak? Hledáte vztah? Slečna Weasleyová Vám snad nestačí? Básní o vás celou hodinu. Možná celý den. Ale to naštěstí nemusím poslouchat. Dost na tom, že se mi už při té hodině zvedá žaludek."
Sakra, sakra!!! Snape! Co ten tady dělá???
"Pane profesore?" zareagoval jsem rychle. "A co vy tu děláte? Hledáte nějaké malé, nevinné stvoření, které by jste mohl sekýrovat až do aleluja?" zaútočil jsem. Přeci si to nenechám líbit. Kdyby neměl Snape takovou zsinalou pokožku, asi by zrudnul až za ušima.
"Vy drzý, malý… Odebírám nebelvíru 20 bodů za Vaši drzost. Spát!"
Chtěl jsem ho ještě víc pokoušet, ale radši jsem toho nechal. Přeci jen není nejmladší. Ještě by mu rupla cévka v hlavě a bylo by to na mě. Otočil jsem se na podpatku a rozběhl se nahoru.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 30. listopadu 2010 v 16:32 | Reagovat

Super! Harry se tak snadno nevzdává.. Už se nemůžu dočkat pokračování. :-D

2 zoey zoey | 30. listopadu 2010 v 20:33 | Reagovat

super. zacina sa to pomaly rozbiehat. tesim sa na pokracko :-)

3 Anulinka72 Anulinka72 | Web | 30. listopadu 2010 v 20:33 | Reagovat

jo já taky...už to mám promyšlený...zamotá se to...to vám slibuju xD

4 misa737 misa737 | 2. února 2011 v 9:38 | Reagovat

poviedka sa mi stašne páči je to vtipné a dosť pútavé;DDD škoda len že ďalej nepokračuješ, som strašne zvedavá na ďalší priebeh;DDDDDDDDDD

5 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 2. února 2011 v 16:48 | Reagovat

když mě se stala strašná věc, další kapitola byla skoro dopsaná, ale já si vymazala z počítače všechny moje dala... písničky, věci do školy a samozřejmě i povídky!! takže ne že bych nepokračovala, jen nemám čas to napsat znovu... ale časem se tu určitě nějaký pokráčko objeví..;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama