close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don't Dream Your Life, Live Your Dream!
Everything ever ends, but every end is the beginning of something new!

2. kapitola

2. srpna 2010 v 15:09 | Anulinka72 |  Osudová seznamka
Tak, po delším čekání další díl. Doufám, že se bude líbit. Za komentáře budu vděčná. ;-)



'Tihle lidi musej bejt vážně zoufalí.' podivil jsem se a četl jsem:

Věk: 15
Pohlaví: neurčené
Kolej: Zmijozel
Hledám: 15-16, zmijozel, čistokrevný
Značka: Ne šmejd!

'Zapojili se i zmijozeláci? Co se to tady proboha děje?.'okomentoval jsem v duchu.

Jsem blonďatý, zelenooký člověk se smyslem pro humor. Chodím do 2 ročníku. Hledám někoho inteligentního taky se smyslem pro humor.

'Tak tohle by mě ve snu nenapadlo.' usmál jsem se. Zbytek jsem jen zlehka přelétl očima. Všechno beztak psaly jen nějaké puberťačky. Ale pak se mi oči zastavili na jednom, který byl jiný než ostatní.

Najde se někdo, kdo by mě vyslechl? Kdo by mi věřil? Kdo by mě měl rád? Pokud ano, ozvi se. Budu čekat.

Nemohl jsem si pomoct. Opravdu mě to zaujalo. Ale tady přede všemi jsem si přeci nemohl jen tak odpovědět na nějaký inzerát. V hlavě se mi rodil plán, jak to provést. Ale teď nebyl čas ho uskutečnit.

Další hodiny se neuvěřitelně vlekly. Dvouhodinovka formulí. Profesor Kratiknot byl z nějakého záhadného důvodu velmi nervózní. Třikrát spadl z jeho vyvýšené židle. Nakonec hodina musela skončit dřív, protože profesor si při třetím pádu zlomil ruku a měl menší otřes mozku. Pár studentů ho odvedli na ošetřovnu a my ostatní jsme měli volno.
Šel jsem se projít. Sám. Ron s Hermionou se zase vypařili. Jako kdybych to ještě registroval. Zamířil jsem ven. Školní pozemky byly chladné, ale na moji náladu přece jen lepší než zatuchlý hrad. Kráčel jsem k jezeru na moje oblíbené místo pod keřem. Nebylo tam vidět a já jsem se konečně zase cítil volný bez neustálého sledování okolních lidí. Jako kdyby mi po nich něco bylo. Přemýšlel jsem o včerejší hostině a Brumbálovi. Co mu zas přeskočilo? Kdo mu tohle nakukal? Beztak si to přečetl v nějakém mudlovském časopisu a přišlo mu to jako 'bezva' nápad. Génius. 
Když jsem se probudil, zjistil jsem, že už se skoro setmělo. Asi jsem musel bejt hodně utahanej. Posbíral jsem se ze země a snažil jsem se zjistit kolik je hodin. Určitě už bude po večeři. V tu chvíli jsem si uvědomil, jakej mám hlad. Zamířil jsem směr kuchyně. Asi bylo pozdě, protože na chodbách nikdo nebyl. Beztak je všechny unavil ten první den. Uvědomil jsem si, že jsem za celej den nezaregistroval Malfoye. Ani si mě dneska nedobíral. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale že by mu to naše hádání přes ty prázdniny ani nechybělo? To už jsem stepoval před obrazem s nenápadnou hruškou. Polechtal jsem ji. Začala se chichotat a pustila mě dovnitř.
"Harry Potter!" ozvalo se odněkud z rohu. Podle pískajícího hlasu jsem poznal Dobbyho.
"Ahoj Dobby! Promiň, že otravuju takhle pozdě, ale usnul jsem a nestihl jsem večeři. Nenašlo by se tu něco, co zbylo?"
Dobby se vůbec nezměnil. Maximálně tak mu zhoustly chlupy v uších a už nenosil ten povlak na polštář. Vždycky byl ochota sama. Když jsem odcházel z kuchyně, myslel jsem, že se nezvednu. Tři hlavní chody plus dva moučníky. To bude dneska noc. Když jsem vycházel první schody, vzpomněl jsem si, že jsem se chtěl jít podívat na ten inzerát. Otočil jsem se a utíkal (teda spíš valil) jsem do vstupní síně. Tabule tam byla osamocená. Stála v rohu, skoro nebyla vidět, jaká byla tma. Přišel jsem k ní zadýchanej, jako už dlouho ne, s myšlenkou, že asi začnu běhat denně několik koleček kolem školních pozemků. Hledal jsem v té kupě papírků a lístečku, až jsem našel dole v rohu ten zvláštní. Znovu jsem si ho přečetl:

Najde se někdo, kdo by mě vyslechl? Kdo by mi věřil? Kdo by mě měl rád? Pokud ano, ozvi se. Budu čekat.

Namířil jsem na něj hůlkou, pomyslel jsem na odpověď a můj vzkaz se sám napsal na papír. Upřímně jsem vážně doufal, že se to nedá nějakým způsobem přečíst. Je to sice anonymní, ale tyhle stěny mají uši. I oči.
Když jsem dorazil do nebelvírské věže, bylo už určitě po půlnoci. Ani jsem se nepřevlékl a svalil jsem se do postele. Ještě jsem přemýšlel, jestli jsem udělal dobře, když jsem odepsal. Znovu jsem si projel moji odpověď:

'…Ahoj, tvůj inzerát mě zaujal…Asi nejsem jediná osoba, co ti odepsala…Přeci jen bych byl rád, kdybychom si mohli psát…Myslím, že…' a usnul jsem.

Ráno jsem se probudil jako první. Nechápal jsem, jak je to možný, když jsem šel spát tak pozdě. Ale pak mi došlo, proč jsem tak brzo vzhůru. Moje střeva byla plná k prasknutí. Zatracenej Dobby!
Když jsem po půl hodině vyšel z koupelny, už jsem trochu vypadal jako člověk. Učesal jsem se. Ale jen, co jsem jednou hodil hlavou, zas to vypadalo, jako kdybych právě vylezl z postele. To už se začali probouzet i ostatní spáči. Vytáhl jsem kufr z pod postele, abych si vyndal ponožky. Bohužel ten příšerný zvuk kov o kov vyděsil kluky v pokoji natolik, že po mě hodili to, co jim první přišlo pod ruku. Šampón, dva polštáře a ještě cosi zeleného. Jsem rád, že nevím, co to je. Zjišťovat to nebudu - stačilo, že to ráno šlo tou spodní cestou.
Snídani jsem zhltnul. Hermiona mě nejednou varovala, že budu mít vředy. Já za to ale nemohl. To nekonečné čekání, až bude noc a já se budu moct jít kouknout, jestli přišla odpověď, bylo strašné. A to byla teprve snídaně! Když jsem se zvedl, zrovna si to přikráčel Malfoy. Divím se, že mu do toho nosu ještě nenapršelo. Samozřejmě, že měl za sebou ty dva tupce. Crabb a Goyle. Nikdy jsem pořádně nepochopil, proč se s nimi pachtí. Jako gorily byli dobří. Ale jinak to byli…prostě tupci. Přestal jsem si ho všímat a vyběhl jsem schody do věže, abych si připravil věci na vyučování. 'Sedmé patro! Proč nejvyšší patro? Proč druhá nejvyšší věž?? Opravdu musím začít běhat. A ne jen několik koleček. Aspoň dvacet! Pak ještě několik kliků a schody! Denně minimálně třikrát! Jo, tak to bude. Tak to udělám. To bude kondice, že by mi ji mohl sám Schwarzenegger závidět. Jo, jeď Harry, jeď!' Asi už mi začalo hrabat. Opravdu brzo, když jsem ve škole teprve druhý den. 


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 3. srpna 2010 v 11:13 | Reagovat

Ach ne, Harry se nám zblíznil. :D Zatím sám, později třeba do někoho, ne? :-P Opravdu výborné, těším se na pokračování. :-)

2 Sharlaid Sharlaid | 3. srpna 2010 v 12:33 | Reagovat

Je tady další kapitola, skvělé!
Líbí se mi tvé originální situace. Není moc povídek, ve kterých by Harryho vzbudila "plná střeva" :D
Asi jsem blázen :-x
P.S. Opravdu to není to jediné, co mě zaujalo :-D

3 Saskya Saskya | 3. srpna 2010 v 12:35 | Reagovat

:-D súhlas s Ivet
pekná kapitola, no, zamakať na sebe nauškodí :D :-D som zvedavá jak dlho mu to vydrží :-P
teším sa na pokračovanie :-)

4 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 3. srpna 2010 v 12:43 | Reagovat

děkuju za komentáře ;-)
Ivet: Uvidíš, uvidíš..jinak díky..;-)
Sharlaid: Plná střeva..nic jinýho mě nenapadlo xD
Saskya: mno..uvidim, jestli ho poženu na těch několik koleček..uvidíš ;-)

5 enedaka enedaka | Web | 3. srpna 2010 v 22:06 | Reagovat

Harry byl kouzelný jak se snažil být nenápadný, moc se těším na další díl :-)

6 Sharka Sharka | 5. srpna 2010 v 1:36 | Reagovat

Kapitolka moc pěkná. Nejvíce mě dostal ten konec.:D

7 bacil bacil | 2. září 2010 v 22:28 | Reagovat

Tak Harry nám začně cvičit. No rozhodně mu to neuškodí. Jsem taky zvědavá na ten inzerát. Jak to vše dopadne. Už se těším na další kapitolu :-D

8 Pansy Pansy | Web | 21. září 2010 v 11:31 | Reagovat

Skvělá kapitola :-) kdy bude další? Už se jí nemohu dočkat ;-)

9 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 22. září 2010 v 16:05 | Reagovat

snažím se, nebyl ale čas...byla sem v USA a před tím v lázních..takže nebyla moc možnost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama