close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don't Dream Your Life, Live Your Dream!
Everything ever ends, but every end is the beginning of something new!

1. kapitola

9. července 2010 v 23:18 | Anulinka72 |  Osudová seznamka
Tak. První díl tu. Nevím, kdy přidám další kapitolu, ve středu jedu na tábor a vrátím se až za 10 od té středy. Doufám, že se vám tahle bude líbit, myslím se, že tohle už není tak zbrčené, jako ty ostatní. Ale to posoudíte jen vy. Příjemné čtení.



Sotva se rozdělili všichni prváci, už se Brumbál žádal o slovo.
"Vítám vás v novém školním roce v Bradavicích. Přeji všem spousty úspěchů a pevné nervy s našimi učiteli." Ron se ušklíbl a pár lidí se usmálo.
"Všiml jsem si, že tu není moc zamilovaných páru. Ne, že bych potřeboval vidět pořád někoho se olizovat na chodbě, ale já na ty chodby přeci jen moc nechodím." Další vlna smíchu. "Proto sem si dovolil pro vás připravit takové malé překvapení. Zítra ráno ve vstupní hale bude velká tabule. Tam si bude moct každý pověsit svůj inzerát. Komukoli se nějaký zalíbí, může přímo na něj odpovědět. Diskrétnost je samozřejmost, to znamená, že když někdo odpoví, bude si to moct přečíst jen ta osoba, která inzerát napsala. A aby to bylo ještě zajímavější, nikdo nesmí uvést svoje pohlaví." Od stolu učitelů se začínali ozývat pohrdavé zvuky, kašlání, smrkání, ehm-ehmování a tak dále.
"Učitelé se mohou také zúčastnit, samozřejmě." zareagoval Brumbál, čímž všechny dorazil. Taková vlna smíchu se už dlouho neozvala.
"To by mě zajímalo, co mu zas šplouchá na maják."ozvalo se od havraspárského stolu.
"Já si myslím, že je to celkem dobrej nápad."povídá Ron a Hermiona, držící ho za ruku, ho kopla pod stolem.
"Promiň Hermi, já tam nic psát nebudu." vystrašeně zareagoval Ron, a já jsem se upřímně rozesmál. Ozvalo se cinkání od učitelského stolu. To si zase Brumbál vyžadoval pozornost.
"Myslím, že máme všichni velký hlad. Pusťme se do jídla."
Tak rušnou večeři jsem ještě nezažil. Všichni rozebírali Brumbálův nápad se seznamkou. Ještě aby ne, tohle vážně přesahovalo všechny moje domněnky o Brumbálovi. Najednou jsem uslyšel neuvěřitelný smích. To se Ron tak hlasitě rozesmál, až mu zaskočilo a ostatní vybuchli smíchy. "Co se stalo?" zeptal jsem se, bouchajíc Rona do zad. "Ale Ron zas řekl to, co ho jako první napadlo."odvětila mu Hermiona, které očividně Ronův vtip nepřišel vůbec vtipný.
"Tak co říkal?" netrpělivě jsem se znovu ptal. Na to mi odpověděla Ginny, která se také válela smíchy po stole. "Ron říkal, že představa Snapea, jak si čte všechny inzeráty a zapisuje si poznámky o všech těch lidech je opravdu nechutná."
"Náhodou, i Snape je člověk a potřebuje lásku." oponovala Hermiona se zvyšujícím se zuřením, protože už i já jsem se válel po stole. Nakonec i Hermioně to přišlo přinejmenším tak divné, že se přidala k smějícímu se davu.
'Tenhle školní rok bude stát za to.' přemýšlel jsem, když jsme šli totálně přecpaní doprovodit Rona na ošetřovnu. Bylo mu špatně, naházel do sebe pátý přes devátý.
"Rone, bude ti blbě!" domlouvala mu Hermiona, když už jedl osmou dýňovou paštičku po třech hlavních chodech. "Já tě na ošetřovnu vodit nebudu!"
Upřímně, vážně jsem se bavil, když se Ron zvedl, zezelenal a nahodil zrovna procházejícího Blaise Zabiniho. I když, Rona mi bylo i trochu líto. Trochu. Trošinku. Trošililínku. No fajn, tak vůbec. Jsem to ale bezcitnej kámoš.
Paní Pomfritka, jak všichni říkali nenáviděné ošetřující ženské, si nechala Rona na ošetřovně přes noc. Očividně není sám, kdo miluje jídlo. Ležela tam spouta dalších studentů, přejedených a nemohoucích se pomalu ani zvednout. Dokonce i Trelawneyová se kapánek přecpala. Byla celá zelená, brýle nesundané, úplná žába.
"Že já jsem neuposlechla moje vnitřní oko a dala si ten poslední koláček."
V duchu jsem se válel smíchy, ale raději jsem to nekomentoval. Už jsem se těšil do postele. Byl jsem unavený a přecpaný. A navíc, ráno vstávám na vyučování. Zavolal jsem Hermionu, abychom mohli už konečně jít. Ne, že by se jí chtělo od Rona, ale co jí zbývalo. Pomfritka ji už vyháněla. Když jsem lezl do postele, podvědomě jsem nechtěl zítřek.
Když jsem se probudil, byl jsem chvilku dezorientovaný. Až pak mi došlo, že jsem v té bezvadné posteli v Bradavicích. Nikdo nechrápal - Ron byl na ošetřovně. Uvědomil jsem si, že mi ještě pořád zvoní budík. Vypnul jsem ho, abych náhodou neprobral ty ospalce. Šel jsem do koupelny, dát si pořádnou sprchu. Cítil jsem, jak mi horká voda stéká po těle, uvolňuje tělo a probouzí mě ze spánku. Když jsem se konečně vyhrabal, půlka ložnice už byla vzhůru. Byl jsem rád, že jdu do společenské místnosti čekat na Hermionu, se kterou se jdu podívat na Rona. Ložnice totiž byla tak přeplněná kufry a věcmi, které včera nikdo nechtěl vybalovat, že byli všichni vděční za Ronovo přežrání. Když jsem přišel do společenky, Hermiona už čekala.
"Co si tam, proboha, tak dlouho dělal??" zeptala se mě trochu zvýšeným hlasem. "Už jsem mohla být dávno zpátky a připravovat se na vyučování."
"Ale no tak Hermi. Ještě ani nezačlo a ty už si vystresovaná. Jak ty to děláš…" s potutelným úsměvem jsem jí odpověděl a vydal se směr ošetřovna.
Ron už byl naprosto v pořádku. Sice měl ještě trochu zelinkavější obličej, ale jinak jedl úplně normálně. Hermiona ho okamžitě propleskla, aby už tolik nejedl, když už Ron zase jedl čtvrtý koláček. Já jsem se musel jen smát. Chovali se jak staří manželé a to spolu byli teprve čtyři měsíce. Hermiona na mě mávla, že můžu jít. Sama si ho prý odvede na vyučování, kdyby si prý něco vymyslel a nešel na první hodinu. To jsem jí tak věřil.
Procházel jsem vstupní halou na první hodinu a v tom jsem spatřil velkou tabuli stojící v rohu. Dav lidí kolem se k ní hrnul, aby se podíval, kdo tam co už napsal. Rychle jsem ji přelétl očima a zjistil, že je skoro prázdná. 'Podívám se sem konkrétněji, až půjdu na oběd.' rozhodl jsem se a pokračoval v mé cestě na první hodinu.
Přeměňování. Nuda k ukousání. McGonagalová nám celou dobu cosi vyprávěla, pravděpodobně o úvodu do přeměňování pro 6. ročník. Prostě nuda.
Lektvary. Nový profesor Křiklan byl celkem milý, ale nudný. Taky. Neville ani nebyl tak vystresovaný, jeho kotlík přežil v celkem dobrém stavu. Nevillovo obočí však ne. Prostě Neville.
Obrana proti černé magii. Ten hajzl Snape prostě musel dostat tohle místo. Ještě ten rok ani nezačal a body, které dostala Hermiona na přeměňování, rázem zmizeli. Konečně aspoň trochu toho adrenalinu.
Oběd. Už jsem se ani nemohl dočkat. Tak nezáživný dopoledne jsem ještě nezažil. Šel jsem sám, Ron a Hermiona se zas někde schovali do nějakého přístěnku. Celkem se divím, protože Ronovi kručelo v břiše už na lektvarech. Sedl jsem si vedle Nevilla. Vypadal vážně komicky jen s jedním obočím. Až v tuhle chvíli jsem si uvědomil, jaký mám hlad. Nandal jsem si jídla, co to šlo a začal jíst. V tom přišel Ron s Hermionou. Oba měli napuchlé rty a červené tváře. Bohužel jsem to nevydržel a začal se smát. Dnes je opravdu divnej den.
Když jsem dojedl, byl jsem rád, že jsem vstal. Dobelhal jsem se do vstupní haly a zamířil k té tabuli, kterou jsem si chtěl prohlédnout. Byla skoro celá plná. Za jedno jediné dopoledne!
'Tihle lidi musej bejt vážně zoufalí.' podivil jsem se a četl jsem:


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 10. července 2010 v 9:24 | Reagovat

Holka ty se nezdáš. :-D Vážně jsi se dost zlepšila. ;-) Těším se na pokračování. :-)

2 Amidala Amidala | 10. července 2010 v 9:44 | Reagovat

zaujímavý nápad.. xi, Dumbledore sa zas raz ukázal :D:D:D
len tak ďalej a dúfam, že humoru bude pribúdať ;))

3 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 10. července 2010 v 11:09 | Reagovat

děkuju moc, snažím se, co to de...;-)

4 Saskya Saskya | 10. července 2010 v 13:49 | Reagovat

pekná kapitola :-)
teším sa na pokračovanie :-P

5 Lightning Lightning | 10. července 2010 v 20:32 | Reagovat

To jsem zvědavá, co se z toho vyklube:). Zatím pěkný

6 Hajmi Hajmi | 10. července 2010 v 21:38 | Reagovat

Zlato, píšeš docela hezky. jen pokračuj. Jsem zvědavá na pokračování.

7 HieiJagashy HieiJagashy | 10. července 2010 v 22:26 | Reagovat

Velice zajímavé.....

8 bacil bacil | 11. července 2010 v 20:41 | Reagovat

Super. Už se těším na další kapitolu. Umřu zvědavostí co si Harry na ni přečte. No nic snad to vydržím. O_O

9 zoey zoey | 25. července 2010 v 19:50 | Reagovat

wueej. rychlo pis pokracko. vyzera to byt fajne:-) napad super, ktory som zatial este nikde nevidela:-) sa uz tesiim:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama