close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Don't Dream Your Life, Live Your Dream!
Everything ever ends, but every end is the beginning of something new!

1. kapitola

12. listopadu 2009 v 16:39 | Anulinka72 |  Je to tak správně?
Tak, konečně jste se dočkali. Máte tu 1. kapitolu novej povídky. Pěkný počteníčko přeju. (a piště komenty )

Harry nastupoval do 6. ročníku v Bradavicích a už v tu dobu tušil, že s ním není něco v pořádku. Když myslel na dívky jako na ženy, se kterými by měl spát, dělalo se mu špatně. Ale když pozoroval kluky v ložnici, na jejich vypracovaná těla, nemohl od nich oči odtrhnout. Jediný kluk, který ho ale opravdu přitahoval, byl Draco Malfoy. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že se mu jeho touha splní.
O Vánocích se Harry vydal rozbalovat dárky. Zůstal totiž v Nebelvíru jen s nějakými prváky, jedním čtvrťákem a jedním páťákem. Začal rozbalovat. Dostal svetr od paní Weasleyové, plno sladkostí od Rona, knížku od Hermiony a od Freda a George jejich povedené cukroví. Ale našel tam i jeden dopis. Stálo v něm:

Jenom ty jsi mého srdce světlo zářící,
když si vzpomenu tak hoří oheň planoucí.
Pokaždé, když cítím vůni kvetoucí
se mi občas rozklepou i kolena a chci říct: ...

P.S. Není vše takové, jaké se na první pohled zdá. (dnes v 23:00, Astronomická věž)

Harry byl z toho dopisu úplně v šoku. Netušil, kdo tu zůstal a proto to chtěl zjistit při slavnostní večeři. Celý den se jen tak poflakoval, zašel k Hagridovi (jeho cukroví ale radši opomenul sníst) a na záhadný dopis ani nepomyslel.
Teprve když večer vstupoval do vstupní síně si uvědomil, že chce zjistit, kolik lidí tu zůstalo na Vánoce. Otevřel dveře do Velké síně a stejně jako každý rok tu byl jen jeden stůl, kde sedělo jen pár studentů. 4 z Nebelvíru, 1 z Mrzimoru, 3 z Havraspáru a 1 ze Zmijozelu. Harry měl slabost v kolenou když viděl, kdo ze Zmijozelu tu zůstal. Draco Malfoy seděl vedle Snapea. Když si Harry sednul, nenápadně na něj kouknul. Draco z Harryho za celou dobu nespustil oči. Harry to nechápal. Že by ten dopis poslal on? Ne, to není možné. Je to Malfoy. Draco Malfoy. U něj to absolutně není možné. Kouknul se i na ostatní a nikdo na něj nekoukal tak zkoumavě jako Draco.
,,Vítej Harry. Dáš si dýňové paštičky? Jsou vynikající." řekl Brumbál.
,,Děkuju, pane profesore." odpověděl Harry a v duchu ho vlastně ani nevnímal.
Když dojedl, připadalo mu, že ani nevstane, natož aby došel do nebelvírské věže. Nakonec ale dokázal vstát, a rozpohybovat tělo.
V tom okamžiku Draco taky vstal, a taky se vydal do své koleje. Narazili na sebe ve vstupu do Velké síně. Všichni okamžitě zvedli hlavy od stolu a čekali co se bude dít. Harry s Dracem na sebe zírali, zelený pohled směřoval do modrošedého a naopak. V těch zelených očích se zračila touha a v těch modrošedých něco, co se nedalo popsat, něco, co Harry v těchto očích ještě nikdy neviděl. Z nenadání sebou oba trhli, protože jednomu prvákovi spadla na zem lžíce. Uvědomili si, že na sebe koukají, uhnuli pohledem a Harry vyšel ze dveří první, následován Dracem. Po chvíli se jejich cesty rozešli a Harry přemýšlel, co to mělo znamenat. Jako kdyby Draco chtěl, aby jsme se setkali. Je on tím anonymem, po kterém se Harry scháněl? Nezbývalo mu nic než jen čekat, až bude 11 hodin. Aby mohl odhalit, kdo je ten jeho neznámý.
Schylovalo se k půl jedenácté, a Harry byl nervózní, jako ještě nikdy. Oblékl si tričko naruby, navlékal si dvoje kalhoty najednou a nandal si obě ponožky na jednu nohu. Když se konečně upravil, bylo už skoro 11.
,,No co. Jestli mě má rád, tak na mě počká." a s klidným svědomím šel na určené místo. Věděl, že to bude kluk, protože žádná dívka v Bradavicích nezůstala. Bylo 23:09, když otevíral dveře do Astronomické věže, ale dotyčná osoba tam nebyla.
,,Kde může být?" ptal se sám sebe, když zaregistoval stolek, na kterém byl dopis. Byl adresovaný jemu. Byl to stejný rukopis, jakým byl napsán i první dopis. Rozdělal pečeť a četl:

Dneska jsi vypadal opravdu skvěle. Máš nádherné oči, toho jsem si všiml už dřív. A o těle ani nemluvím. Už víš kdo jsem?

Harry se cítil překvapeně a zároveň naštvaně. Otočil dopis a naškrábal na druhou stranu:

Proč jsi nepřišel? Těšil jsem se. Chci vědět, kdo jsi.

A vyrazil do sovince. Věděl, že je pozdě, ale bylo mu to jedno. Chtěl za každou cenu zjistit, kdo je ten tajemný neznámý. Otevřel dveře do sovince a hledal očima Hedviku. Nečekal, že by ji našel, byla určitě někde na lovu, ale zkusit to musel. Najednou spatřil bílou věc, která přilétla z venku. Harry se k ní vydal. Držela v zobáku mrtvou myš a chystala se ji sníst. Došel k ní, pohladil ji a poprosil: ,,Mohla bys tenhle dopis doručit ještě teď? Vím, že tam není napsané komu to je, ae myslím, že ty na to přijdeš a doručíš ho tomu, komu patří. Děkuju."
V tu noc se Harry vůbec nevyspal. Pořád měl sny o tajemných neznámých. Když se mu tam objevil Snape, probudil se tak, že se skoro pozvracel. Bylo asi 6 hodin ráno, když už se probudil naposledy a už nezabral. Rozhodl se vylézt z postele. Najednu slyšel, jak něco buší na okno. Ohlédl se a poznal Hedviku, která držela v zobáku dopis. Otevřel okno a skoro zmrzlá Hedvika vletěla dovnitř. Harry ji vytrhl dopis ze zobáku, poděkoval a dal jí pamlsek pro sovy. Otevřel dopis a četl:

Dočkej času...mimochodem, máš velmi chytrou sovu.

Harry byl rozčilený a zároveň velmi natěšený. Kdy už mu ta osoba řekne, kdo je? A proč mu to vlastně neřekne? ,Třeba se stydí,' napadlo ho. ,To je blbost.'
Hned na to si dal sprchu (jak skvělé po ránu), trochu se upravil (i když vlasy mu nešly jako vždycky) a šel na snídani. Vešel do velké síně a jeho pohled okamžitě vyhledal Draca. Byl to jeho každodenní rituál. Když jeho pohled neviděl aspoň 3 krát denně při jídle, byl značně nervóznější. Modrošedý pohled se střetl se zeleným. Bylo to, jako kdyby prolétl blesk celou velkou síní. Ani jeden nemohl z toho druhého odtrhnout oči. Naštěstí to nikdo nezpozoroval. Nikdo jiný tam nebyl. Kde by se tam taky vzali o půl 10 dopoledne. Všichni se koulovali venku. Výkřiky od tam tud byly slyšet až do síně. Harry okamžitě zamířil směrem k tomu nepřetržitému pohledu. Pomalu kráčel směrem ke zmijozelskému stolu. Snažil se rozpoznat malfoyovy pocity. Za těch pár dnů už to dokázal docela s přehledem. Čím byl k němu blíž, tím se zdál být nervóznější a nervóznější. ,Dráček je nervózní! A ze mě!' Harry byl jako u vytržení. Srdce u bušelo minimálně 2 krát rychleji než normálnímu člověku, malinko se mu třásly ruce. Došel ke svému cíli. Zastavil se u jeho stolu a snažil se nebýt roztřesený. ,,Ahoj" řekl Harry. ,,Ahoj Harry, jak to, že nejsi venku a neužíváš si sněhu?" ,On mi řekl Harry!' pomyslel si. ,,Ty jsi mi řekl Harry?" ,A sakra' ,,Já jsem ti neřekl Harry, Harry." Harry se začal smát. ,,Teď už se z toho nevykroutíš. Řekl si mi Harry." ,,Ne, neřekl." ,, Ale řekl." ,,Ne, neřekl." ,,Ale ano, řekl." ,,Nebudeme se hádat." řekl Malfoy a s hýkavým smíchem se svalil na stůl. Vážně mu to slušelo. Pevná hruď dmoucí se zvonivým smíchem,
slzy koulející se do plavých vlasů, rozhozených na stole. Harry se jen tak tak udržel.
,,Nepůjdem se projít?" navrhl Harry a doufal v kladnou odpověď.
,,No, proč ne, ale nezapomínej, že jsme pořád nepřátelé."
,,Já nejsem ten, kdo tu smíchy málem brečí, Draco."
,,Malfoyi!" opravil Harryho.
,,Ty mi taky říkáš Harry." a pousmál se na něj.
,,To byl omyl Pottere. Jdeme?"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 cuca cuca | E-mail | Web | 12. listopadu 2009 v 18:36 | Reagovat

No... Tak podme na to, ok? :D
teraz sa nemusis tak bať, ako predtym! Toto bolo o DOST lepsie!! A to naozaj! :)
Hmm... co sa tyka nejakych chyb... No... Nic take mi tam nevadilo! Ako jedine možno, že by som na to sla este pomalsie, ale... Ako to je už len moja "uchylka" postupne sa dozvedať vselijake nove a nove veci.. Ako to, že je Harry gay a tak..
To s tym Dracom - že je to on - bolo tak okate, že ja by som to normalne spravila ako jednorazovku, kde by sa nakoniec Harry dovedel, že "ten vyvoleny" nie je malfoy, ale niekto uplne iny a toho by pak odkopol a bol by nastvany! :D /ale take nieco by som nechcela citat, bo by ma na konci pozarilo! :D:D:D:D/
STRASNE sa mi pacilo to s tym stretnutim vo dverach a to, ako si opisovala ich pohlady! To bolo naozaj dobre! :)
Hmm a o tom, že tie listocky boli uplne skvele o tom už asi vies!!! :)
Takže naozaj super! velka zmena oproti tej predošlej! :)
Drzim palceky s dalsim pisanim a daj vedieť, ked bude kapitolka! :D
A ak mozem jednu radu: este viac sa skus niekedy rozpisať! :)

2 anulinka72 anulinka72 | E-mail | Web | 13. listopadu 2009 v 10:16 | Reagovat

Ježíííš!!!to si mi udělala strašně moc velikánskou radost...teď se mi to i docela hodí...ae fakt ty jo...díky moc O_O  O_O

3 Wendulka Wendulka | Web | 13. listopadu 2009 v 14:20 | Reagovat

heey jako super.... fakt že jo... x)

4 Lordqaa Lordqaa | Web | 20. listopadu 2009 v 18:47 | Reagovat

Super začátek nové povídky, doufám, že sem hodíš pokračování brzo, protože na tohle jsem hrozně moc zvědavá a taky na to, jak budou ostatní spolužáci reagovat na ty dva... a co až se pak vrátí ostatní z Vánoc?
PS: moc ráda se spřátelím

5 cuca cuca | E-mail | Web | 21. listopadu 2009 v 17:26 | Reagovat

8-) kedy bude pokračovanie?! :D

6 anulinka72 anulinka72 | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 20:13 | Reagovat

snad co nejdřív :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama